Rozhovor s operátorkou JE Temelín a WiNkou Adélou Chalupovou

Jediná žena v roli operátora jaderné elektrárny Adéla Chalupová dokončila po dvou náročných letech svůj výcvik a může se naplno věnovat dozoru nad turbínou v Temelíně. Na cestu k jádru ji přitom postrčil jeden malý přehmat – špatně zapsaný kód studijního oboru na jiné vysoké škole. Díky malé chybičce dnes patří ke špičce v oblasti jaderné energetiky a stala se jednou z nejvýraznějších tváří elektrárny Temelín Skupiny ČEZ.

Když Adéla letěla v sedmi letech poprvé letadlem, zamilovala se do letového provozu. "Představovala jsem si, jak se sama procházím hlídanými letištními prostory," popisuje začátky své fascinace technickými obory.
Být pilotkou by se jí líbilo, vzhledem k finanční náročnosti získání průkazu ale nakonec svou pozornost zaměřila směrem k řízení letového provozu.
Na střední škole jí sice šly všechny předměty, nejvíc se však pravidelně těšila na hodiny fyziky a matematiky. Věděla navíc, že exaktní vědy mají široké uplatnění na trhu práce, a když vystuduje technický obor, nebude se muset bát o svou budoucnost.
V maturitním ročníku si proto přihlášky na vysokou školu podala dvě – jednu na vysněný letový provoz a druhou na jadernou fyziku. "Jenže na letadla jsem ji vyplnila špatně, zadala jsem omylem jiný kód studijního oboru," říká dnes už s úsměvem. A protože na České vysoké učení technické se dostala prakticky levou zadní, bylo jasno – nastoupí na obor se zaměřením na jádro.
Studium jaderné fyziky bylo zpočátku hlavně abstraktní směsicí čísel, když se ale Adéla dostala do laboratoře k testování paliv, vše najednou zapadlo do sebe. A tehdy věděla, že našla svoji vášeň.
Modeling? Díky, nechci. Chyby s přihláškou tak dnes již nelituje. Když mluví o práci v Temelíně, používá jen superlativa – obor je podle ní fascinující, kolegové milí, a i když jí všichni z elektrárny během focení pro e15 magazín říkají, že by mohla klidně pracovat jako modelka, zdvořile komplimenty odmítá. "Mně je nejlíp tam, kde jsem. Tady v elektrárně."

Přímo z ČEZ si ji vybrali během letní stáže ještě na vysoké škole, kde se do té doby věnovala již zmiňovanému zkoumání paliv. Úspěšná byla i v laboratoři, podílela se na výzkumu a publikovala akademické texty. Nabídka z Temelína však nakonec vyhrála, a budoucí operátorku turbíny tak čekalo pendlování mezi Brnem a simulátorem přímo v jaderné elektrárně kousek od Tábora.
Popularizátorka vědy. Ačkoli je teď pro ni bloková dozorna jasnou prioritou, operátorka se snaží informace o jádře dostat také za její zdi. Na svém instagramovém účtu popularizuje energetiku i jadernou fyziku, sleduje ji přes šest tisíc lidí. Díky svým aktivitám se dostala například na jednání Evropské komise k podpoře malých modulárních reaktorů.

Pro práci na blokovce, jak často říká temelínské dozorně, se školila dva roky. Vzdělávání v jejím oboru ovšem nikdy nekončí; musí si stále prohlubovat znalosti podle nejnovějších trendů v technologiích a trénovat modelové situace. Stejně tak dvouroční příprava na práci operátorky zahrnovala mnoho bezesných nocí s knihami a čokoládou.
Noční spánek však není to jediné, co je Adéla kvůli vysněné práci ochotna obětovat. Aby mohla každý den docházet do Temelína, musela se přestěhovat do Českých Budějovic, kde nikoho neznala. Pracovní kolektiv je navíc většinou složený ze starších mužských kolegů, a najít si tak v cizím městě nové přátele není snadné.
"Když už člověk nestuduje, hůř se seznámí s lidmi ve svém věku," říká.
Přesto si nestěžuje – spoustu volného času tráví právě s kolegy z Temelína.
"Jezdíme na výlety na kolech, cyklistika je tady v jižních Čechách velmi oblíbená. Taky zajdeme posedět do hospody," vypráví Adéla. Výhradně mužští kolegové ji do kolektivu přijali bez problémů. "Je ale pravda, že mluvit pořád jen o jaderné elektrárně asi není úplně zdravé," dodává se smíchem. Ve volném čase hodně sportuje, chodí cvičit a dává hlavě odpočinout i na workshopech výroby keramiky.
A když má delší volno, jezdí za kamarádkami do Prahy nebo navštěvuje rodinu.
Blokovka je jako rodina. Jak se říká, ve dvou se to lépe táhne. A v případě blokové dozorny jsou na obrovskou odpovědnost, kterou si tato práce žádá, raději čtyři. Operátoři zde kromě zařízení za miliony dohlížejí i na zdraví dalších kolegů, které čas od času vysílají na kontrolu do míst vyžadujících velkou opatrnost. "Samozřejmě je to pro psychiku náročné, ale musíme na tom všichni pracovat a zachovávat chladnou hlavu," říká Adéla.
Dlouhé hodiny v blokové dozorně tráví vždy se stejnými kolegy. Střídání operátorů se elektrárna snaží vyhýbat, aby se tím minimalizovalo riziko nedorozumění v komunikaci. Díky tomu panuje v týmu naprostá důvěra. "Blokovka je jako moje rodina," podotýká Adéla.
Rutina je kámoš. Aby mohla začít v Temelíně pracovat, musela kromě znalostních testů a školení projít také psychotesty. Ty se skládají z pohovorů i testů pozornosti. Pod drobnohled se tak dostává kromě osobnostních rysů také to, zda se kandidáti na operátory dokážou dlouho soustředit na rutinní často až nudné činnosti. Právě rutina je to, co protkává každou směnu a vyžaduje největší soustředění.
Do dozorny chodí operátoři s dostatečným předstihem. Ke svému pracovnímu stolu přichází Adéla klidně o půl hodiny dříve a během této doby sedí v dozorně s kolegou, kterého střídá. Ten ji zatím provádí tím, co se dělo během jeho služby. "Na začátku si říkáme básničku," líčí Adéla s tím, že ale autorem není Nezval ani Neruda.
Pomyslné rýmy patří turbínám.
A když po předávce Adéla sedá na své místo, nemůže ho skoro opustit. Odskočit si může vždy jen jeden ze čtyř a jídlo nosí obsluha v termoboxech přímo na stůl. Operátoři se jednoduše nesmějí ničím rozptylovat. Nehledá se u nich kreativita ani nové nápady – vyžaduje se naopak naprostá disciplína, klid a pečlivost. "Člověk musí respektovat autority, bez toho to nejde," dodává jaderná fyzička.
Nakažlivá vášeň. Ženy v Adélině rodině mají široký profesní rozptyl. Maminka je ekonomka, sestra pracuje jako advokátka. Svou cestu směrem k jádru si tedy Adéla musela vyšlapat sama.
Když se však na dráhu jaderné fyzičky vydala, oboru propadla i její maminka. "Přinesla jsem jí velký plán Temelína. O elektrárně toho teď snad ví víc než já," říká. Adéla už temelínským areálem provedla jak ji, tak svého dědečka. A pro oba to byl velký zážitek.
I díky zkušenosti, jak může být práce v jaderné elektrárně pro okolí atraktivní, Adéla doufá, že by do budoucna mohlo mít o jadernou energetiku zájem více mladých lidí, a hlavně – více žen. "Na oboru jsme v ročníku byly asi tři. Většina žen jde ale většinou do výzkumu," říká. Do školicího programu na operátorku v jaderné elektrárně nyní nastoupila jedna další dívka a Adéla by se tak nové kolegyně mohla dočkat přibližně za dva roky.
"V mužském kolektivu se mně pracuje velmi dobře, ale samozřejmě by bylo skvělé, kdyby mělo o obor zájem více holek," dodává. A tak se vracíme k jejím aktivitám na sociálních sítích. "Snažím se mladé motivovat, aby se technických oborů nebáli."
Výcvik na svou pozici úspěšně dokončila, na žebříčku jaderné elektrárny může do budoucna stoupat výš. Od turbín vede cesta do reaktoru nebo až do vedení. "Manažerkou být určitně nechci, to je děsivá odpovědnost," říká. V jaké roli se vidí za několik let? Zatím neumí odpovědět. Jaderná elektrárna je ale pro ni místem, kam se těší každý den. (zdroj E15 Magazín, vloženo se svolením Adély Chalupové 26.11.2024)